Oliverovi budou v sobotu tři... Až je to člověku líto, že to tak rychle letí. Že už to prostě není mimino. ( pro mě samozřejmě je a bude a basta!)
Nicméně rozplývat se tady nad ním nebudu.
Spíš jsem si v posledních pár týdnech všimla jeho jedné naléhavé potřeby. Která nás doma moc nepotěšila. A tak přišla na řadu slova jako: " to se nedělá".. " to není hezký..." a podobný.
Nechápeme, kde to vzal, ale stejně jako jsem skálopevně přesvědčená o tom, že chlapcům prostě někdo v meziplanetárním prostoru těhotenství zasune do hlavy složku obsahující všechno, co má kola - auta, letadla, traktory, bagry, vláčky, motorky.... uf... nezapomněla jsem na něco? No tak jsem přesvědená i o tom, že jim tam někdo vkládá složku se vším, čím se dá bojovat - meče, pistolky, praky...
Takže když na nás poprvé namířil vařečku, profesionálně přimhouřil očko a vypálil, trochu nás to zarazilo.
Nicméně...
Já mám ráda kluky, a vždycky jsem chtěla kluka, kterej bude trochu "rošťák". ( on ten můj je docela cíťa, ale to už je asi úděl raků...)
A teď proč to celé píšu.
Narazila jsem na skvělý článek. Kde to je krásně vysvětleno.
Chlapi prostě mají být hrdiny, ochraňovateli, bojovníky.
Dnešní společnost té jejich roli moc nepomáhá ( a co si budeme povídat - ani my ženy jim nepomáháme. Tou naší věčnou snahou být soběstačné, ale to je už jiné téma...)
Nechme kluky si hrát na to, co je jim přirozené.
Úplně přesně ti rozumím, jen jsme trochu dál (klukům je 7 a 5). Máme doma meče, kuše, luky, šípy, přilby, halapartnu...a kluci bojují neustále...ale beru to tak, že to tak má být. Jsou skvělý. Moji rytíři. Moji hrdinové.
OdpovědětVymazatDobrý den, jsem tu asi 10 vteřin - na skok od Rosy Mitnik - přečetla jsem první dvě věty a již píši komentář, protože se skvěle bavím. A víte proč? Mému Oliverkovi budou v sobotu 2 roky:-) Tak a teď jdu na zbytek Vašeho blogu :-) Díky Magda
OdpovědětVymazatDobrý den, mému cíťovi je 22 a okolo dvou let se choval tak, že se manžel smál, že nám zapomněli přestřihnout šňůru a když bylo synkovi 20, tak se taťka zase smál, že teď tu šňůru syn nejen má odstřihlou, ale že ji musí chlapec ještě rozdupat. A teď, díky Bohu, je to náš cíťa a přitom pořádný chlap. Jenom hodně věcí bylo opravdu mimo mou kontrolu.
OdpovědětVymazatHodně mi pomohla knížka Srdce muže, mám 3 sestry, tak něčemu jsem fakt nerozuměla. Jiřina