úterý 28. října 2014

A co jen tak děláme?


Řekla bych, že v našem případě se mláďata nerodí na jaře, ale na podzim. Alespoň podle všech krásných projektů, které k nám přichází! 

Jedním z nich je i " krabička". 

Krabička, která je tak krásná, aby po ní toužil úplně každý a nejenom novopečené maminky, ale také plná všeho, co je potřeba. 

A my, Ice Ice Baby, jsme byly požádány, abychom krabičce udělaly její " kabátek"  a také abychom navrhly základní výbavu pro miminko. 

A tady je. Voilá! 


Festovní ucha z provazu s dokonalými závity, potisk se zmrzlinkami.



Mantinel, deka a zavinovačka v jednom, nepostradatelné bodičko a čapka, ze kterou by se nemusel stydět ani Křemílek. 

Ale to samozřejmě není vše. K tomu kopec plen, krémíky, mlíka, dudle... 

Takže "SAY ICE" a malému Albertovi děkujeme nejen za super pózování, ale také první testing! <3 




středa 22. října 2014

Příliš hlučné ticho


Mohlo by se zdát, že bylo z naší strany dlouho ticho po pěšině. Ovšem pouze zdánlivé ticho. 

Potom, co jsme veškeré naše skladové zásoby odeslaly na Slovensko do Pána Medvedíka a  odprezentovaly první vlaštovky z nové kolekce na Designbloku, zaplnily jsme prázdné poličky vzorky nových látek... 

... sedly si a začaly si kreslit...

... a přemýšlely...

... a kombinovaly...

A vybraly ty nejkrásnější barvy a látky a motivy pro naši novou kolekci oblečení, kterou vám všem s radostí odprezentujeme na letošním Designsupermarketu! 

Taky se na ni těšíte tak jako my? :) 

Nebojte nic, brzy se dozvíte víc! 




pondělí 29. září 2014

V náruči jednoho Pána ...

... se na nějakou dobu ocitly i naše zmrzlinky, dečky, oblečky a hračky... 

Máme z toho velkou radost, protože se nám málokdy stane, že když se pro něco nadchneme, tak to najde odezvu i na druhé straně. 

A tady to vyšlo! 


Pán Medvedík, láska na první pohled! Krásný concept store pro děti v samém srdci města nad Dunajem. 

ANO!

Ice Ice Baby na nějakou dobu přestěhovala svoje zásoby na Majčinu domácí půdu :) 

Na jak dlouho nevíme, zatím, ale doufáme, že se tam zabydlíme postupně na stálo. 

Takže pro ty, kteří po nás touží naživo:

Pán Medvedík, Gröslingova 37, Bratislava



pondělí 15. září 2014

Konec léta...

... předznamenával velké změny. 

Pro mě návrat do reality běžného života, což v kombinaci se vstupem dítěte do školky a prací na několika frontách znamenalo stát se vlastně skvělou produkční. Ještě to úplně nefrčí, jak bych si přála, ale bude líp. 

Nicméně, konec léta byl také chvílí, kdy jsme se společně s naším spřáteleným eshopem Popout zúčastnili setkání s novináři, bloggery, a to v kouzelné kavárně Alchymista, nabízející kromě skvělých dortů také totálně vyzenovanou zahrádku. :)

Setkání to bylo krásné, milé, plné tvůrčích bytostí s ohromným nasazením v sobě samotných tvořit věci podle svého. 

Jsme moc rády, že můžeme být součástí tak skvělého projektu, jakým Popout je. Díky vám! 


Klára, jedna ze zakladatelek Popoutu. 
















A video tady .










středa 30. července 2014

Nalezené poklady...

... u našich slovenských bratrů... 





Stará opuštěná kouzelná hřišťata, co si pamatujeme všichni...


Klasická zeměkoule, rezavé houpajdy, oblouky, které jsem nikdy moc nechápala, na co pořádně jsou. 



Žádné strasti s unijními normami. 

Pěkně tak, jak je tu starý režim zanechal, tak tu jsou. 

A jejich kouzlo spolu s nimi. 


Trička s mečem a korunou k dostání tady



pondělí 21. července 2014

Se to tak sešlo

Já mám léto hodně spojené s tím pocitem prázdnin, kdy snídám ještě v pyžamu na zahradě čerstvý jahody, jezdím na pionýrovi a v pravidelných intervalech si odírám kolena... To bylo ale když mi bylo tak deset. 
Dneska mám léto spojené s hektičností okolo všech těch narozenin, co kolem mě jsou. 
No počítejte se mnou: 
Já, Majka, Oliver, Lina, Oliverova sestřenice narozená ve stejný den jako on jen o dva roky dříve, Oliverův bratranec narozený naprosto stejně jako on...  
Takže co já dělám celý červen je, že vybírám a vymýšlím roztodivné dárky pro všechny okolo. A při té příležitosti vymýšlím dárky i sobě. Totiž rozumějte - vymýšlím si, co bych chtěla dostat... No a někdy si to hold koupím a pak mě tím obdarovávají ostatní. 
Letos mi to hezky vyšlo a všecky dárky dohromady krásně ladí:) i díky krasokrásnému psaní z mé oblíbené dílny by Rosa Mitnik. ( moje úchylka Ferm living designem začíná nabírat trochu na fanatičnosti řekla bych). 


Oliver zas dostal výbavu, za kterou by se nemusel stydět nejeden výpravčí. Lístky, štípačky, píšťalka bylysoučástí jedné sady cospolu s plácačkou doputovala z Německa. 
Čepici nám darovala již zmíněná Rosa, originální retro špendlík a leporela se všemi mašinami praděda a kabelu jsem spíchla já. 


Toliko radosti při první jízdě by člověk nečekal. Jako ne že bych toužila po tom mít doma nádražáka, ale ty útržky z dětství, kdy jsme chodili křičet na železniční most a pozorovat vlaky na nádraží, ve mě tak nějak zůstávají. 




středa 16. července 2014

Meč nebo plácačku?


Oliverovi budou v sobotu tři... Až je to člověku líto, že to tak rychle letí. Že už to prostě není mimino. ( pro mě samozřejmě je a bude a basta!)

Nicméně rozplývat se tady nad ním nebudu. 

Spíš jsem si v posledních pár týdnech všimla jeho jedné naléhavé potřeby. Která nás doma moc nepotěšila. A tak přišla na řadu slova jako: " to se nedělá".. " to není hezký..." a podobný. 

Nechápeme, kde to vzal, ale stejně jako jsem skálopevně přesvědčená o tom, že chlapcům prostě někdo v meziplanetárním prostoru těhotenství zasune do hlavy složku obsahující všechno, co má kola - auta, letadla, traktory, bagry, vláčky, motorky.... uf... nezapomněla jsem na něco? No tak jsem přesvědená i o tom, že jim tam někdo vkládá složku se vším, čím se dá bojovat - meče, pistolky, praky... 

Takže když na nás poprvé namířil vařečku, profesionálně přimhouřil očko a vypálil, trochu nás to zarazilo.

Nicméně... 

Já mám ráda kluky, a vždycky jsem chtěla kluka, kterej bude trochu "rošťák". ( on ten můj je docela cíťa, ale to už je asi úděl raků...) 
A teď proč to celé píšu. 

Narazila jsem na skvělý článek. Kde to je krásně vysvětleno. 

Chlapi prostě mají být hrdiny, ochraňovateli, bojovníky. 

Dnešní společnost té jejich roli moc nepomáhá ( a co si budeme povídat - ani my ženy jim nepomáháme. Tou naší věčnou snahou být soběstačné, ale to je už jiné téma...)

Nechme kluky si hrát na to, co je jim přirozené. 




Celý článek tady.